Julské Alpy 2000

 

27.8.2000

Po úspěšně zdolaném GrossGlogneru nocujeme kousek pod Heiligenblutem dole v údolí řeky Moll. Vstáváme poměrně brzy, čeká nás cesta do Itálie, kde budeme ještě týden chodit po Julských Alpách. Máme sraz ještě se čtyřmi dalšími vysokohorskými turisty z pražské Sparty na chatě  Rifugio Corsi (1874m). Odpoledne přijíždíme přes Tarvisio na Sella Nevea(1190m) a odtud malou horskou silničkou(neplacená) na parkoviště v Parte di Mezzo (asi 1500m), kde zůstane auto tři noci. Je neděle, takže všude na této náhorní planince jsou rozloženy italské piknikující rodinky  a mezi nimi se proplétají jalovičky loudící něco na zub. Pohled odsud je vskutku velkolepý. Fantastická scenérie hor všude kolem. Proti modré obloze  ční  kol dokola bílí vápencoví velikáni vše zde obklopující (Canin, Jôf di Fuart, Jôf di Montasio). Nás dnes čeká asi  dvouhodinový výstup k chatě Rifugio Corsi (1874m) přes sedlo Sella degli Scallini (2022m) po nenáročném horském chodníku (cesta č.624 a pak 625). S přicházejícím večerem dorážíme na chatu, kde není  ani kapka vody pitné či užitkové. Zdroj pitné vody chatař nenápadně zakryt asi 300m od chaty směrem k věžím Više (Jôf di Fuart). Podařilo se nám ho objevit, vodu tedy kupovat nemusíme. Nocleh stojí 15 000 LIR pro členy Alpenvereinu v matrazenlageru.

 

28.8.2000

Od rána prší, zůstáváme na chatě a regenerujeme organismus spánkem  ještě  z únavy z výstupu na GrossGlockner. Odpoledne protahujeme údy procházením kaveren z 1. svět. války, které jsou tady všude kolem. Počasí se zlepšuje. Ještě jednu noc strávíme na chatě, kde chatař napustil do trubek vodu.

 

29.8.2000

Výstup z chaty na Jôf di Fuart(Viš) 2666m (jištěno, lehké) a zpět podobnou cestou  Návrat přes chatu na parkoviště, kde večeříme  společné s velmi přítulnými jalovičkami . Ještě více než naše jídlo jim chutnají naše ponožky, pohorky a  věci propocené po celodenní túře, co chvíli se některá  snaží s nějakou  trofejí uprchnout, vzápětí pronásledována  zuřivým majitelem. Na louce kolem parkoviště pak stavíme stany a jdeme spát.  Krávy  taky. Kolem se jen prohnalo stádečko koní, naše stany ho naštěstí nezajímaly.

 

30.8.2000

Vyrážíme kolem Rif. Brazza 1660 m k bivaku Surringar 2430m ( použitelné, pěkné, 4? deky),  kousek se vracíme ke špatně značenému rozcestí  a velmi exponovanou cestou " horských myslivců " (I.- II. stupeň obtížnosti, naprosto nejištěné) zdoláváme vrchol Jôf di Montasia 2753m.  Zpět " normálkou " (zajištěné, žebříky, lehké) k autům,  odjezd k jezeru Lago del Predil (959m) rychlé vykoupání  a nocleh asi 3 km zpět proti proudu říčky. Několik možností  spaní   při silnici mezi jezerem Lago del Predil a sedlem   Sella Nevea . Pitná voda z vápencových potoků, případně z jezera.

 

 31. 8.2000

Počasí se kazí , začíná pršet, jedeme dokoupit zásoby do hornického městečka Cave  del Predil (900m). Měníme program, ujíždíme  z hor i deště do Slovinska za koupáním na jezero Bled (475m). Voda čistá, teplá i pro ty méně otužilé ale večer hledáme dost obtížně místo na spaní, nakonec stavíme stany asi 9 km odsud osada Zatrnik  u zchátralého vleku  a zarostlé sjezdovky krátce před prvními kapkami deště.

 

 1.9.2000

Celou noc prší, ale ráno nás vítá modrem nad hlavou, sjíždíme k Bledu k plážičce u autokempu (parkovné 1000 SIT) ke koupačce a k usušení stanů, mně se daří  doplavat na ostrov a zpátky, jsem relativně spokojena. Doplňujeme benzin , protože cena zde ve Slovinsku je velmi příznivá (levnější než u nás). Pak pokračujem dál. Na zítřek máme naplánován  Mangart 2678m. To , ale v nejmenším netuším, co čeká ještě dnes. Vracíme se přes Kraňskou Goru (pivo) na sedlo Vršič 1611m, prohlížíme si Prisojnik a Prisojnikovo okno; počasí se zlepšuje a mi se rozhodujeme se trochu rozhejbat  výstupem na Malou Mojstrovku (2332 m). Berem si jenom větrovky, foťák  a pišingr do kapsy, žádnej matroš a koulíme se

nahoru. Na vrcholu navrhuje Jarda, že bychom dolů mohli jít  severní variantou. Proč ne, souhlasím, nic zlého netuše a začínám sestupovat. Cesta je velmi vzdušná, ale ještě to jde. Pak se skála stává neprostupnější a byť je docela dobře jištěna kramlemi, železným lanem a stupy, takový úvazek by se hodil. Asi tři místa jsou velmi  exponovaná . Na sedlo jsme naštěstí došli v počtu  šesti kusů jako jsme vycházeli. Sjíždíme směrem k nástupu na Mangart údolím říčky Soči a nacházíme na 18,5 km silnice nedaleko Kal. Korytnice nádherné místo na spaní. Na pravé straně silnice lze lesní cestou směr Malnik vyjet osobním autem k opuštěným a zchátralým vojenským objektům, kde je spousta místa na měkké travičce, celý autobus by se tu vyspal (asi 250m ze silnice).

 

2.9.2000

Po snídani odjíždíme směr Log, Strmec na malou placenou silničku (6 000LIR, 500 SIT)na Mangartské sedlo. Na vrchol  Mangertu 2678m stoupáme dobře zajištěným "slovinským klettersteigem", zpět se vracíme velmi dobře schůdnou "italskou cestou". Počasí se neustále zhoršuje , k autu přicházíme za deště. Ve 14:00 sjíždíme utratit  poslední liry do Tarvisia a hurá domů. Ještě před půlnocí vychutnáváme české pivo v motorestu u Dolního Dvořiště.