Portugalsko, Andalusie a výstup na Mulhacén-1.8-17. 8. 2003

 

Z cesty až na bývalý konec světa (mys Cabo de Sao Vincente) respektive do Portugalska a Andalusie v podstatě popíši pouze pěší výstup na nejvyšší horu Sierry Nevady respektive Pyrenejského poloostrova Mulhacén 3482m. Autobusový zájezd do těchto končin znamená prosedět většinu času na zadku v autobuse a čas od času na pokyn vedoucího protáhnout ztuhlé údy po nějaké turistické zajímavosti nebo si ukradnout chviličku na koupání v Atlantiku. Ve Španělsku a Portugalsku platí od 1. 1. 2002 eura, odpadají zdlouhavé přepočty na Kč a obě tyto země patří k těm z EU, kde i pro našince jsou přijatelné ceny.  Portugalskem i Španělskem jsme projížděli v době zuřících obrovských lesních požárů a v období, kdy Evropu sužovala tropická vedra. O pamětihodnostech si přečtete v každém průvodci, proto je zde nebudu popisovat. Snad jedině bych připomněla tomu, kdo by toužil navštívit Alhambru, v Granadě, tento umělecký skvost maurské kultury, že si musí objednat vstupenky až dva týdny předem přes internet či fax a pokud se smíří s prohlídkou pouze zahrad, tak je lépe je navštívit až v odpoledních hodinách. Dopoledne v sezóně (otvírají v 8:00) by musel stejně vystát nekonečnou několikahodinovou frontu s čekateli na rezervované!!!vstupenky. Mohu také podotknout, že třeba prohlídku Sevilly, procházky rozpálenými uličkami města při teplotě 43 ° C ve stínu nedokáže člověk vstřebat tak jak by si přál. Naopak ideální bylo počasí na horskou túru, kdy teplota v 2500 metrech sahala na 22 cítku.

 

Výstup na Pico de Veleta (3394m) a Mulhacén(3482m)

 

Ve středu 13. 8. 2003 jsme vyjeli autokarem na parkoviště Hoy a de Mora v zimním středisku Pradollano do výšky 2475m. Asi v 10:15 jsme vylezli z autobusu a šli vyšlapanou stezkou, která zkracovala serpentiny asfaltové silničky vedoucí pár set metrů pod vrchol Pico de Veleta 3394m. Velká výzva pro cyklisty!!! -na silničním kole lze dojet asi nejvýš v Evropě z nadmořské výše Granady (cca 500m) na téměř 3394m při celkové délce trasy cca 45 km. Těsně pod vrcholem Velety končí asfaltka, vlevo pokračuje cestička na vrchol Velety a vpravo pokračuje štěrková cesta do sedla a ke kamenné chatě-bivaku- La Careheta, a poté podchází skalní srázy Velety a pokračuje směrem k Mulhacénu mírným klesáním až k druhé kamenné chatě bivaku La Caldera ve výšce 3080m a u jezírka. Odtud nastává přímý výstup poměrně strmě stoupající stezkou překonávající 400 výškových metrů k vrcholu. Průměrně zdatný turista absolvuje tento výstup od bivaku k vrcholu Mulhacénu tak během hodinky. Chata-bivak je velmi dobře vybavena dřevenou palandou, kam se v nouzi může naskládat až dvacet osob, velkým dřeveným stolem a lavicí. Ačkoli byla volně přístupná příchozím, byla čistá. Lze v ní přenocovat ve vlastním spacáku, ale pozor na horskou nemoc. To bych asi pokládala za nejproblematičtější záležitost při horské túře v této vrcholové části Sierra Nevady. Nezapomeňte, že i při této celkem nenáročné celodenní  túře (tam přes vrchol Velety zpět pouze přes sedlo a cca 24km -1700m převýšení) se stále pohybujete nad hranicí 3000m. Kdo uskuteční tento jednodenní výlet bez patřičné aklimatizace patrně pocítí lehké příznaky horské nemoci-někomu se hůře dýchá, někdo trpí bolestí hlavy, jiný nevolností. Když jsme  v roce 1995 uskutečnili výstup na Mont Blanc pomohl nám trochu acylpyrin.