Turecko 2001(3.3.2001-11.3.2001) s  cestovkou I' am traveling

Možnost poznat Turecko za rozumnou cenu rozhodlo pro mou účast v tomto v podstatě peřiňáckém zájezdu.  3.3.2001 startujeme v noci ve 2:20 pražského času Boeningem 737-800 pro 186 cestujících a za svítaní v 5:50 istanbulského času přistáváme na Atatürkově letišti v Istanbulu. Letmá prohlídka města, všude místo kostelních věží se tyčí minarety mnoha mešit. Nasedáme do přistavených autobusů a pokračujeme v cestě směr Bursa. V odpoledních hodinách přijíždíme do bývalého prvního hlavního města osmanské říše, šestého největšího města Turecka Bursy (1,1mil.obyv.) položeného pod vrcholky hor dosahujících 2500m, kde je jedno z největších lyžařských  středisek v Turecku - Uludag a kam vede z města kabinková lanovka a 36 km dlouhá horská silnička . Prohlížíme si centrum města s rozsáhlým  krytým bazarem, hrobku Mehmeta II a zelenou mešitu postavenou v novém ottomanském stylu v 15 století . Při večerní procházce pozorujeme neskutečný cvrkot  velkoměsta. Velmi živý automobilový provoz brání chodcům přejít na druhou stranu rušné ulice. Přechody, pokud nemají světla, stejně nikdo nerespektuje, stejně tak jako dopravní předpisy.  Převažují muži, žen je pomálu a víc něž polovina z nich má alespoň šátek na hlavě, když už si vezme dlouhé kalhoty a není skryta v dlouhém hábitu před chtivými mužskými pohledy. Jsme ubytováni v hotelu Akdogan  s překrásným výhledem na město.

4.3.2001

 Ráno máme budíček až před 7 hodinou. Téměř všichni jsme však probuzeni kolem půl šesté, těsně před svítáním srdcervoucím kvílením reproduktorů z minaretu blízké mešity nahrazujícím zpěv muezína.  Po bohaté snídani pokračujeme přes Balikesir, Izmir  k pobytovému místu Kusadasi na pobřeží Egejského moře. Na silnici zastavujeme pouze na  zdravotní přestávky u benzínových pump s odpočívadly se standardním evropským zařízením.  Na některých je umístěna malá místnost se závěsem s nápisem mosque, kdyby snad měl některý z cestujících potřebu se pomodlit. Toalety jsou všude pouze za poplatek (100.000 až 250.000 TLR, tj. 5-10 Kč). Také  alkohol není na velké většině těchto odpočívadel ke koupi. Začínáme si uvědomovat, že jsme v muslimské zemi. Vesnice a města, která projíždíme nemají na ulicích mnoho chodců, pokud nějaké spatříme  jsou to převážně muži a pokud už uvidíme ženu má volný dlouhý kabát až na zem a na hlavě šátek. Kolem 17 hodiny konečně vidíme Egejské moře a během půlhodinky autobus zastavuje před hotelem Grand Ödner (Velký racek) v Kusadasi, který se nám na čtyři noci stane domovem. Z balkónu hotelového pokoje máme krásný pohled na celý záliv a město. Hotel má pro své hosty už teď v březnu napuštěný venkovní  bazén (teplota vody pro tučňáky +15°C) a vnitřní s vířivkou-jakutzi (36°C). Přeskočili jsme duben a ocitli se na začátku května v krajině s typickou středomořskou vegetací, teplota vzduchu i teď večer je kolem 15° C.

 5.3.2001-7.3.2001

Kusadasi (asi 40 000 obyv.) v překladu znamená Ostrov ptáků, (název dal městu malý ostrůvek u dnešního města , kde se v dávno minulých dobách shromažďovala hejna ptáků), je věrno svému pojetí moderního města evropského typu, jak se prezentuje na internetovských stránkách. Ráno nás nebudí halekání z mešity, to je slyšet velmi decentně až po osmé hodině ranní, téměř ve všech obchodech a obchůdcích je možné zakoupit alkoholické nápoje všeho druhu, zahalených žen rozhodně není většina. Všude je vidět obrovský stavební boom, odtud se asi neodjíždí za prací do Evropy, městu díky  klimatu, teplému moři (teď v březnu kolem 18° C )  i dopravní dostupnosti (letiště v Izmiru 70 km, dálnice 17 km) se nabízí dynamický rozvoj. Městská pláž se nachází přímo v centru města, ale voda v moři není nejčistší, i když v některých italských letoviskách na Jadranu by ji pokládali za dostatečnou. Bohužel zatím nejsou přistaveny můstky do vody a musí se jít po balvanech. Druhý den ale nacházíme  volně přístupnou oblázkovou plážičku asi 300 m za hotelem. Voda je průzračná, poměrně teplá(17-18°C), dá se v ní bez sebezapření plavat,  pláž  už čistá tolik není, oni v Turecku vůbec příliš na čistotu nedbají. Na schodech na pláž jsou zbytky zaschlé krve a  volná provazová  smyčka, výmluvné příznaky události předešlé noci. Jsme v Turecku totiž v době druhého největšího pohyblivého islámského svátku po ramadánu s příznačným názvem Svátek oběti(asi jako naše velikonoce), kdy jsou podřezávány ovce, jsou nechávány vykrvácet( musí být košer) a pak se pochopitelně opékají a konzumují. Podle islámských zvyklostí vlastník ovce smí sníst jen polovinu, druhou by měl nabídnout potřebným.Vůbec turecká kuchyně je výtečná, skopové dokáží připravit velmi chutné, má  i dostatek zeleninových salátů, hodně se jedí vejce , drůbež, sýry a mléčné výrobky. Další pozitivním jevem, se  kterým jsme se zde setkali, je veřejná doprava. Jezdí zde takzvané dolmusy, to jsou mikrobusy s pevně stanovenou trasou a jízdním řádem, ale nastoupit a vystoupit lze kdykoliv. Ceny jízdného přiměřené, intervaly těch méně využívaných maximálně půl hodiny od rána až do večera. Tak jsme  poznaly pro nás v březnu nejvhodnější   písčitou pláž pro děti a ty dříve narozené s pozvolným vstupem do vody cca 7 km  od Kusadasi nedaleko hotelu Tusan a podívali se i do starořeckého Efezu(17km od Kusadasi).

 8.3.2001  

Poslední pohled z hotelového pokoje na město, kde bych asi dokázala trvale žít a začíná naše zpáteční cesta. Cestou ještě budeme stavět v Berghamu, abychom si prohlédli starověký Pergamon a  nejstarší nemocnici v Malé Asii Asklepieion. Maloasijští Řekové stavěli svá města podobně jako ve své vlasti na místech, kde člověk vnímá jedinečnost toho místa, obvykle na pahorku s rozhledem do širokého okolí. Po  shlédnutí starověkých vykopávek pokračujeme už v cestě do Istanbulu, kam přijíždíme v časných ranních hodinách.

 9.3.2001-11.3.2001

Jsme ubytováni v hotelu Zürich v centru starého města (evropská část) asi  15 minut od Velkého bazaru. Máme překrásný pohled na město s orientálním koloritem. Přelidněná městská 5 miliónová aglomerace(jen vnitřní město, s okolím kolem 15. mil. obyv.)  s nedostatkem zeleně, pod pernamentním smogovým mrakem , s předimenzovanou dopravou a s neuvěřitelným mumrajem na uličkách města. Stále je co pozorovat na Bosporu, plného plavidel všech velikostí, plujících za různými cíly a účely,  na zátoku Zlatý Roh přemostěnou dvěma mosty se stále se tísnícími rybáři s udicemi spuštěnými  na hladinu, zajímavé je prozkoumávat přístaviště Ëminönu, Sirkeci. Jistě nelze opominout prohlídku modré mešity a dalších pamětihodností města, uskutečnit procházku Velkým bazarem a neskutečně přeplněnými ulicemi města, a tržními ulicemi se stánky postavenými jeden vedle druhého v délce přes 1km,  kde lze koupit opravdu cokoli, pokud máte rádi orientální způsob prodeje. Zážitkem je zcela nepochybně jízda přes Bospor ať už pravidelnou městskou vodní dopravou, kdy za dvacet minut přejedete  z Evropy do Asie (za 400.000 až 500.000 TLR méně než 20 Kč) nebo přijmout službu některého z místních převozníků nabízejících své služby.  Ale trvale bydlet v tomto městě stále zahaleném ve smogu, s odlišným způsobem života a se stále značným vlivem islámu bych rozhodně nechtěla. Z letadla se nám pak naskytl noční pohled z ptačí perspektivy na Černé moře vtékající do Bosporu.    

odkaz na stránky o Turecku http://turecko.orbion.cz/